Začalo to jako každá jiná svatba v naší režii. S nevěstou Aničkou jsme si padly do oka hned při první osobní schůzce. Plácly jsme si tedy na spolupráci a začalo klasické plánovací kolečko online i osobních schůzek, vymýšlení vizuálu, ochutnávky jídla, půjčování mobiliáře, vyrábění dekorací, prohlídky místa. Jenže ejhle! Kromě požadavků a charakteru klientů je jedním z nejdůležitějších podmětů pro vymýšlení celkového konceptu svatby právě místo konání a my jsme se najednou octily v situaci, kdy jsme o jedno z nejdůležitějších kritérií pro konání svatby přišly.
Je pondělí v týdnu před svatbou. V sobotu se má Anička s Mattem vzít, je to naše první svatba sezóny, takže pociťujeme příjemnou nervozitu - jako když jdete na první rande a cítíte v břiše takzvané motýlky. Ale myslím, že se zbytečně nechvástám, když napíšu, že jsme měly vše do puntíku připravené. Sedím v autě v koloně a rychle aktualizuji pracovní mail a ani nedokážu uvěřit, co v emailu doručeného před pár minutami od provozního z místa konání svatby stojí. Čtu ho pro jistotu několikrát za sebou, než pochopím závažnost situace. Rychle volám holkám a po krátké panice a pár sprostých slovech nahazujeme pohotovostní režim.
Místo, které měli klienti vyhlédnuté ještě před lockdownem a zarezervované od předchozího roku spolu se zaplacenou zálohovou fakturou. Místo na kterém jsme byli my i Anička s Mattem na několika prohlídkách, technických schůzkách i ochutnávkách. Místo na kterém stál celý náš koncept a kde si Anička vysnila svou svatbu a Matt se těšil, až ukáže rodině z Ameriky krásy samého srdce Prahy. Tak o tohle místo jsme lusknutím prstu přišli. Zkoušeli jsme všichni společně bojovat osobně i přes právníky, zkoušeli jsme pochopit situaci a najít řešení. Přes neprospané noci, telefonáty s vedením místa, nahánění zaměstnanců a majitelů firmy a hlavně obrovské nervy budoucích novomanželů, se nám nepodařilo původní místo svatby získat zpět. V sobotu si tam řekne své ano jiný pár. A my máme prázdné ruce, nervy v kýblu a tři dny na to najít nové svatební místo - v Praze, v červnu; tudíž ve svatební sezóně. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy jsme šťastné, že jsme na to čtyři; když se jedna hroutí má tři záchranná lana a že jsme si to během téhle kovbojky krásně prostřídaly.
Ve středu začíná operace “Na původním místě nemáme šanci, klienti se budou soudit, ale to se potáhne. Chtějí se ale v sobotu vzít, ještě aby ne, když polovina ženichovi rodiny už je na cestě nebo dokonce v Čechách a nemají to úplně za rohem, žejo. Takže úkol - najít místo, kde se Anička s Mattem v sobotu vezmou. Ideálně ještě k tomu krásné místo.” Využíváme všechny kontakty co máme, objevujeme ale i úplně nová místa. Do hledání se zapojuje i rodina a kamarádi nevěsty a ženicha. Vysvětlování situace, telefonáty, maily, prohlídky. Spousta neúspěchů, ale špetka naděje. Ve středu večer máme nové místo svatby!
Dokonce se nám povedlo dát Anně a Mattovi na výběr z několika variant. Tleskáme si. Ale jen chvilku, než nám dojde jak moc rozdílné je nové místo oproti původnímu. Je v centru Prahy, dokonce kousek od místa původního, ale lodě které měly být k dispozici pro hosty během odpoledne kotví u původního místa. Dispozice místa je úplně jiná, obřad měl být na mole - tady žádné molo není. Mobiliář který je nasmlouvaný u půjčoven nemáme jak použít a naopak by se nám hodil jiný. Zasedací pořádek a menu, které jsme zasadily do grafiky ladící s celým konceptem svatby můžeme rovnou vyhodit - stoly musí být úplně jinak a catering přebírá nové místo, takže zcela nové menu. O vizuálu celé svatby ani nemluvě.
Nezbývá nám, než zapojit všechny svoje síly, využít všechny ruce, nohy, auta zbývající mozkové kapacity a dát se do práce. Není čas si stěžovat a litovat se (a když s tím přece jenom nějaká z nás začne, umlčíme ji). S tím, že jsme měly hotovo velmi s předstihem jsem nelhala a jedním z důvodů byl odjezd naší Kačky do zahraničí v týdnu před touto svatbou. “Naštěstí máme všechno hotové” ujišťovala se Kačka před odletem. Teď se tomu hořce smějeme a začínáme od nuly.
